Strážce by podle nás měl být člověkem, kterého potkáte na horské pěšině, v lese, na lukách, který Vám podá informace o místní přírodě, zajímavostech i službách (hospoda, cykloservis, odkud kam jezdí autobusy), upozorní na povolené i nepovolené aktivity, nabídne průvodcovské služby nebo třeba informační leták. Spíš než pokutové bloky by měl mít v batohu lékárničku, mapu, mobil s číslem Horské služby a vědět jak to použít.
Pokud ale strážce zjistí porušování předpisů na ochranu přírody, pak musí v rámci svých možností zasáhnout. Tehdy se opravdu stává prodlouženou rukou zákona. Je třeba zdůraznit, že i dobrovolný strážce přírody je ze zákona veřejný činitel! To mu dává nejen vyšší pravomoci (viz. níže) a právní ochranu, ale také klade vyšší nároky ne jeho odpovědnost.
Jak poznáte strážce v terénu
Strážci v národních parcích jsou vybaveni jednotným stejnokrojem, stejně jako ostaní pracovníci příslušné Správy NP. V chráněných krajinných oblastech a v krajích mimo CHKO a NP působí především dobrovolníci, kteří velmi často jednotný stejnokroj nemají. Přesto ani jim nechybí rukávové označení. Všichni strážci ve službě nosí na levé straně hrudi (na kapse, klopě) kovový služební odznak se státní znakem.
Na levém rukávu nosí strážci služební znak - nášivku se znakem příslušné CHKO, národního parku či znak kraje a označení své funkce ( Strážce, nebo Stráž přírody). V případě potřeby se strážce prokazuje služebním průkazem.